Jak připravit děti na život? Praktické tipy pro rozvoj socio-emočního učení

Následující články jsou tu pro všechny, kteří se aktivně zajímají o wellbeing dětí. Přinášíme inspiraci a řadu praktických tipů, jak rozvíjet socio-emoční dovednosti dětí, které prokazatelně podporují jejich duševní zdraví, učení a celkové prospívání. Ukazujeme, jak přistupovat s respektem k těm nejzranitelnějším a pomáháme zvládat každodenní výzvy výchovy a vzdělávání dětí. Přidejte se k nám a společně tvořme prostředí, kde se děti mohou všestranně rozvíjet, posilovat svou odolnost a duševní zdraví.

 

Svět je komplikovaný a čím dál rychleji se mění.  Ptáte se, jak nejlépe připravit své děti na to, co je v životě čeká? Jen odborné znalosti už nestačí. Kvalitním základem pro každé dítě by mělo být také socio-emoční učení. Děti musíme učit komunikaci, spolupráci, zvládání stresu a hledání řešení problémů. To jsou dovednosti, na kterých můžou postavit svou úspěšnou budoucnost.

Pojďme se tedy společně podívat, na co socio-emoční učení vlastně je a na pár opravdu jednoduchých tipů, jak jej u dětí podpořit. 

 

Pět klíčových dovedností

Socio-emoční učení není jen jedna jednoduchá aktivita. Jde o celý proces, v rámci kterého získáváme dovednosti, které nám pomohou:

-             vyznat se ve svých emocích a zvládat je,

-             vytyčit si cíle a dosáhnout jich,

-             cítit a vyjadřovat empatii,

-             navazovat a udržovat pozitivní vztahy,

-             dělat zodpovědná rozhodnutí.

Jde o souhrn celkem pěti okruhů znalostí, dovedností a postojů, které dětem umožňují být úspěšné ve škole i  budoucím profesním a společenském životě. A jejich rozvoj by měl být základem výchovy a vzdělávání v rodině i ve škole.

 

1. SEBEUVĚDOMĚNÍ: rozpoznání a chápání vlastních emocí, myšlenek a hodnot a zároveň vnímání toho, jak ovlivňují naše chování různých kontextech
2. SEBEŘÍZENÍ: schopnost regulovat vlastní emoce, myšlenky a chování v závislosti na konkrétní situaci a prostředí, účinně se vypořádávat se stresem a dosahovat svých cílů.
3. ZODPOVĚDNÉ ROZHODOVÁNÍ: umění činit konstruktivní a respektující rozhodnutí, kriticky zvažovat jeho dopady a identifikovat řešení podporující wellbeing všech zúčastněných.
4. VZTAHOVÉ DOVEDNOSTI: schopnost navazovat a udržovat zdravé podpůrné vztahy, jasně komunikovat a řešit problémy.
5. SOCIÁLNÍ VĚDOMÍ: empatie a vnímání druhých, porozumění sociálním a etickým normám.

(zdroj: CASEL, 2023)

Jinými slovy socio-emoční dovednosti jsou dovednosti pro život.

 

Rozvoj životních dovedností. Jenže kdo je má děti učit?

Asi si právě říkáte, kdo má vlastně tyto dovednosti děti učit? Děti neučí jenom učitelé ve školách, ale také každodenní život, který na ně může mít mnohem větší vliv než výuka ve škole. V ideálním případě by socio-emoční učení mělo být komplexní a dítě by se s ním mělo setkávat doma, ve škole i blízké komunitě.

A právě proto jsou programy na podporu socio-emočního učení často zaváděny nejen ve školách, ale mohou být praktikovány v rámci rodiny nebo komunity.

Rodiče se mohou do programů zapojit prostřednictvím workshopů, diskusních fór nebo domácích úkolů svých dětí, které podporují socio-emoční dovednosti.

Cílem je, aby děti získaly dovednosti, které jsou předpokladem pro naplněný a spokojený život.

Věděli jste, že programy socio-emočního učení jsou jednou z nejúčinnějších cest, jak posílit psychickou odolnost a pohodu dětí?

A pohoda dětí (wellbeing) je základní podmínkou, aby se mohly dobře učit a měli své chování pod kontrolou. Zkrátka když se děti necítí dobře, nic nefunguje.

 

Preventivní program Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience

V minulém školním roce jsme připravili program socio-emočního učení, který byl úspěšně zaveden na třech pilotních školách. Pilířem programu jsou praktické metodiky, které žáky základních a středních škol postupně provádí osmi hlavními tématy socio-emočního učení.

Určitě v nich naleznou inspiraci i učitelé mateřských škol, rodiče nebo třeba táboroví vedoucí.

Pokud se chcete dozvědět víc, podívejte se na následující video:

 

Proč rozvíjet emoční inteligenci už u malých dětí?

Rodiče nebo jiné pečující osoby jsou přirozeně prvními učiteli dětí. Představují hlavní vzor pro učení tzv. nápodobou. Hrají zásadní roli v emočním vývoji dítěte, které se sice rodí s celým spektrem emocí, ale bez schopnosti je ovládat, tedy samo sebe regulovat.

To je dovednost, kterou získává postupně právě až díky rodiči, který mu pomáhá emoce zvládat, takzvaně regulovat. A to nejdříve svou tělesnou blízkostí a později slovně. Přesný věk, kdy dítě začíná regulovat své emoce a chování, je individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně genetiky, prostředí, temperamentu dítěte, interakcí s rodiči atd. V období mezi druhým a třetím rokem se začíná učit základní mechanismy pro zvládání nepříjemných emocí, jako je například vyhledávání podpory rodičů, používání slov k vyjádření svých pocitů nebo pohyb.

Teprve až ve věku 4-5 let děti začínají lépe chápat příčiny toho, jak se cítí a jak regulační systém správně používat. Během dalších let se tyto schopnosti prohlubují a děti se učí sofistikovanější strategie pro regulaci emocí a chování.

Věděli jste, že dětský mozek je dlouho nezralý a vyvíjí se až do 25 let? Proto děti potřebují podporu a vedení od dospělých, od kterých se postupně učí efektivně regulovat své emoce a chování adekvátně situaci, ve které se nachází.

Školní děti už můžeme učit techniky jako je hluboké dýchání, cvičení mindfulness nebo další jednoduché relaxační techniky.

 

Inspiraci na praktické aktivity na podporu seberegulace pro děti naleznete tady.

Emoční dovednosti můžeme s dětmi rozvíjet už od útlého věku. Základem je porozumění základním emocím. K učení můžeme využít například obrázky z časopisů nebo náš plakát Jak se cítíš? Znalost emocí dětem významně pomáhá orientovat se v situacích kolem nich a adekvátně na ně reagovat. Naopak děti, které nemají rozvinuté emoční dovednosti mohou být častěji odpojené, úzkostné a uchylovat se k agresivnímu chování. To může často vést k jejich vyčlenění z kolektivu, zhoršenému prospěchu či šikaně.

Věděli jste, že emoční inteligence se dá daleko lépe trénovat, než tradičně pojímaná inteligence?

Jak tedy na to:

1. Vytvářejte bezpečné prostředí. Podporujte děti, aby pojmenovávaly emoce a sdílely s vámi, co prožívají. Buďte ochotni naslouchat jejich pocitům a zážitkům.
2. Berte emoce dětí vážně. Pro děti je důležitý prožitek, že jsou přijímány a chápány i s jejich silnými emocemi, které ještě nezvládají ovládat. Pokud vaše dítě zrovna prožívá velké emoce, například má záchvat vzteku, tak mu vyjádřete sounáležitost. Stačí citoslovci jako: "Achjo, No teda.. Jááj, to je hrozný.” Je velice pravděpodobné, že pokud byste mu v této situaci začali něco vysvětlovat, nebude vás dítě vůbec vnímat.
3. Nerozdělujte emoce na dobré a špatné. Emoce nám poskytují důležité informace o našem prožívání. Využívejme každodenní situace. I situace jako jsou konflikty, situace přinášející zklamání nebo smutné události jsou příležitosti k učení. Pomáhejte dětem analyzovat tyto situace a hledat zdravé způsoby, jak je příště prožít lépe.
4. Zapojte tělo. Prostřednictvím pohybu a nebo naopak uvolněním můžeme proměnit emoční stav dítěte. Dítěti můžeme například říct: „Vím, že máš vztek. Pojďme to ze sebe dostat. Chceš se proběhnout nebo projet na kole?”
5. Vytvářejte jasná očekávání. Stanovte jasná pravidla a hranice chování, které respektují potřeby dítěte a zároveň mu pomáhají rozvíjet odpovědnost a sebereflexi.
6. Buďme pro děti pozitivním vzorem. Nevyhýbejme se záměrně negativním emocím. Ukazuje, jak je vyjadřovat vhodným způsobem.
7. Nezapomínejte na zrcadlové neurony. Je to dokázáno, že emoce, ale i nálady a stres z lidí snadno vycítíme a snadno se na nás přenese. Náš stav je rozhodující pro to, v jakém stavu se bude nacházet naše dítě. Mějte proto na paměti, že pokud jsme sami rozrušení, nedokážeme uklidnit rozrušené dítě.

Podpora emoční gramotnosti dětí je proces, který vyžaduje trpělivost, porozumění a soustředěnou pozornost. Je to však investice, která se nám mnohonásobně vyplatí. Děti s rozvinutými emočními dovednostmi rozumí potřebám a pocitům druhých a adekvátně na ně reagují. Bývají oblíbenější v kolektivech i mezi dospělými a častěji projevují prosociální chování. Tyto děti mají zkrátka v životě velkou výhodu.

 

Jaký byl tvůj den?

Jako tip pro rodiče k podpoře socio-emočního učení školních dětí přinášíme komunikační hru Jaký byl tvůj den?, která dětem pomáhá reflektovat jejich zážitky, názory a postoje. Hra nemá složitá pravidla, otázky v ní položené přirozeně podporují vyjádření dítěte, které se učí poznávat sebe samo a druhé.

 

Karty (Ú)klid v hlavě - aktivity proti stresu

Další materiál, který můžete využít při rozvoji socio-emočního učení jsou naše karty Úklid v hlavě, které podporují seberegulaci a učí děti vnímat vlastní tělo a prožívané emoce. Obsahují 27 aktivit zaměřených na zklidnění, nebo aktivizaci. Zahrnují pohybová, dechová a relaxační cvičení s použitím imaginace. Ve škole je možné nácvik aktivit zařadit do třídnických hodin nebo komunitních kruhů.

Už jste viděli naše nové plakáty?

Všechny jsou k dispozici zde. Můžete si je vytisknout a využívat je v komunikaci s dětmi o emocích a řešení problémů. Verze pro starší děti jsou zde.

 

 

O světě, ve kterém budou žít naše děti toho dnes moc nevíme. Můžeme si být ale jistí, že podpora socio-emočního učení jim pomůže se úspěšně vyrovnávat se stále častějšími změnami a nacházet účinná řešení problémů, se kterými se budou setkávat. Podpoříme jejich odolnost, schopnost zvládat stres a nacházet rovnováhu mezi osobním a profesním životem. Pomůžeme jim budovat si respektující a podpůrné vztahy, o které se budou moci opřít. Díky rozvoji socio-emočních dovedností budou snadněji dosahovat svých cílů a překonávat překážky, které je cestou potkají. V neposlední řadě jim pomůžeme ochránit své duševní zdraví a nacházet radost v tom, čemu se budou věnovat. Soci-emoční učení je tou nejlepší výbavou do života, kterou můžeme svým dětem dát.

 

Metodické materiály byly vytvořeny za finanční podpory Islandu, Lichtenštejnska a Norska prostřednictvím Fondů EHP 2014-2021.