SOFA v Budapešti: Sdíleli jsme zkušenosti a hledali cesty k inkluzivnímu vzdělávání

Jak zajistit, aby se všechny děti bez ohledu na své potřeby mohly vzdělávat společně? A co se mohou jednotlivé země učit jedna od druhé? Právě o těchto otázkách jsme diskutovali ve dnech 14.–16. října 2026 v Budapešti, kde se uskutečnilo mezinárodní setkání projektu V4 Partnership for Inclusive Education.

Hlavním bodem programu byla konference Together for Inclusive Education (Společně za inkluzivní vzdělávání), která 15. října přivedla dohromady přibližně 80 lidí, převážně z Maďarska. Setkali se zde lidé ze státní správy, odborné a pedagogické praxe, rodičovských iniciativ i neziskových organizací. Českou perspektivu přinesla SOFA, slovenskou Platforma rodín detí so zdravotným znevýhodnením.

Maďarsko na začátku důležitých změn

Pro Maďarsko představuje rozvoj inkluzivního vzdělávání velkou výzvu. Země se potýká s řadou systémových překážek a teprve vytváří podmínky pro širší podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Po přibližně šestnácti letech bez samostatného ministerstva školství zde v roce 2026 dochází ke změnám v uspořádání státní správy v oblasti vzdělávání.

Během konference opakovaně zaznívala potřeba lepší spolupráce mezi školami, rodinami, odbornými službami a dalšími institucemi. Diskutovalo se také o nedostatku odborného personálu, podpoře vyučujících či možnostech, jak využít zkušenosti specializovaných vzdělávacích institucí v běžných školách.

Důležitou součástí programu byly také workshopy zaměřené na kooperativní učení, vytváření prostředí vstřícného k dětem s autismem a využívání inkluzivních výukových materiálů.

Česká zkušenost: kvalitní legislativa je základ, ale sama nestačí

Český pohled na inkluzivní vzdělávání představila Lenka Hečková ze SOFA, která se věnuje advokační činnosti. Ve svém příspěvku přiblížila, co se v Česku podařilo prosadit – například legislativní zakotvení právního nároku na nezbytná podpůrná opatření, právo všech dětí na vzdělávání ve své spádové škole s potřebnou podporou nebo systém individualizované podpory prostřednictvím asistentek a asistentů pedagoga. Představila také rozvoj a činnost mobilních Týmů duševního zdraví ve školském prostředí.

Současně upozornila na problémy, se kterými se české školství stále potýká. Patří mezi ně nedostatek odborných pozic zejména v oblasti sociální práce, vysoká administrativní zátěž, nedostatečná mezioborová spolupráce, chybějící včasná identifikace a podpora dětí s rozvíjejícím se obtížemi, nedostatečná podpora duševního zdraví a wellbeingu i snahy o omezování podpory pro děti, které ji potřebují.

„Inkluzivní vzdělávání nestojí jen na dobrých zákonech. Potřebujeme také dostatek kvalifikovaných lidí, fungující spolupráci mezi školami a dalšími službami a především podporu, která se skutečně dostane ke každému dítěti podle jeho potřeb. Česká zkušenost ukazuje, že máme na čem stavět, ale zároveň je stále co zlepšovat,“ říká Lenka Hečková.

Slovenské zkušenosti představila Zuzana Suchová z Platformy rodín detí so zdravotným znevýhodnením. Zaměřila se především na zapojování rodin, prosazování práv dětí se zdravotním postižením a aktuální změny v systému podpůrných opatření, včetně financování asistence pedagoga.

Součástí delegace byla i sedmnáctiletá Nicole z Young SOFA

Na mezinárodní setkání s námi vyrazila také Nicole Pražáková z Young SOFA, členka Odborné rady projektu Týmy duševního zdraví při SVP, které je teprve sedmnáct let. Přestože na konferenci nevystupovala, její účast měla důležitý význam. Mohla se seznámit s fungováním mezinárodní spolupráce, navázat nové kontakty a získat zkušenosti z prostředí, kde se diskutuje o podobě vzdělávání a jeho budoucnosti.

Nicole se účastnila odborného programu a sama si vyzkoušela také metodu kooperativního učení, která staví na spolupráci dětí s různými schopnostmi a potřebami. Zajímavé pro ni bylo i porovnání situace v jednotlivých zemích.

„V Maďarsku inkluze zatím probíhá spíše formou pouhé integrace – děti se speciálními vzdělávacími potřebami jsou začleněny do běžných tříd, ale bez potřebných úprav prostředí a výuky. Ukázalo se také, že všechny tři země trápí podobné problémy, například nedostatek lidí ve školství, nízké finanční ohodnocení nebo předsudky vůči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami,“ popisuje Nicole.

Důležitou součástí její účasti byly také neformální rozhovory a společná setkání s partnerskými organizacemi. Ukázalo se, že i samotná přítomnost někoho z mladé generace může být pro ostatní inspirací.

„Přítomnost lidí z našich Týmů duševního zdraví mi osobně hodně otevřela oči ohledně stavu českého vzdělávacího systému. Bylo také vidět, že lidé ze zahraničních organizací byli z účasti někoho z Young SOFA nadšení. Inspirovalo je to. Domů jsem se vracela plná dojmů, emocí a nových poznatků, za které jsem velmi vděčná,“ dodává Nicole.

Pro SOFA je důležité vytvářet příležitosti, aby se mladá generace mohla podobných setkání účastnit, získávat zkušenosti a postupně se více zapojovat do odborných i veřejných debat o tématech, která se jí bezprostředně týkají.

Od Bratislavy přes Prahu až do Budapešti

Budapešťské setkání navázalo na předchozí aktivity projektu V4 Partnership for Inclusive Education, který realizuje maďarská organizace Civil Kollégium Alapítvány (Civil College Foundation). Jeho cílem je vzájemné sdílení zkušeností, posilování kompetencí rodin a vyučujících a společné prosazování kvalitnějšího inkluzivního vzdělávání.

V březnu jsme navštívili Bratislavu, kde jsme se seznámili se slovenskými zkušenostmi. V dubnu jsme naopak v Praze přivítali maďarskou a slovenskou delegaci. Společně jsme navštívili ZŠ náměstí Curieových, diskutovali o české legislativě a advokačních aktivitách a vyslechli si také osobní zkušenosti dvou maminek dětí se zdravotním postižením.

Na závěr budapešťského programu jsme se s partnerskými organizacemi znovu setkali, abychom zhodnotili dosavadní spolupráci a domluvili se na dalších krocích. Společné zkušenosti budou využity při přípravě odborné publikace a doporučení pro vzdělávací politiku. Diskutovali jsme také o možnostech další spolupráce v rámci navazujícího projektu.

Z Budapešti si odvážíme potvrzení, že inkluzivní vzdělávání není samozřejmostí v žádné z našich zemí. Každá se potýká s jinými překážkami, ale všechny spojuje stejný cíl: vytvářet školy, ve kterých mají všechny děti skutečnou příležitost učit se, rozvíjet svůj potenciál a být součástí kolektivu.