Why do we need common education? Facts instead of myths

V předvolební debatě se čím dál silněji ozývají hlasy, které volají po zrušení inkluze ve školách, ale mnohdy nepřinášejí žádný konstruktivní návrh řešení. Přitom výzkumy z posledních třiceti let konzistentně dokazují, že společné vzdělávání představuje nejefektivnější systémovou investici s měřitelnými přínosy pro celou společnost. Náklady na návrat k plošné segregaci dětí do speciálních škol by přitom pro český stát byly násobně vyšší než současný systém, aniž by tato změna přinesla jakékoli výhody. Místo populistických hesel je čas postavit diskusi na faktech: společné vzdělávání není charitativní projekt na úkor zdatnějších dětí, ale pragmatické řešení, které, má-li podporu, funguje pro všechny.

Infografiky ke stažení

Argumentace ke stažení

Co vlastně znamená společné vzdělávání?

Inkluzivní neboli společné vzdělávání je systémový přístup, který umožňuje všem dětem – včetně těch s dyslexií, autismem, mentálním či tělesným postižením, ale i sociálně znevýhodněným, nadaným nebo cizincům učícím se česky – vzdělávat se společně v běžných školách s takovou podporou, kterou potřebují. Podle dat ministerstva školství z minulého školního roku jde zhruba o 160 tisíc dětí, tedy 16 procent všech školáků v základním školství v Česku. Ze 130 tisíc dětí, které se mohou podle školského zákona vzdělávat ve speciálních školách, je aktuálně navštěvuje 23 %. Jejich rodiče mohou speciální školu zvolit, pokud k tomu vydá doporučení poradenské zařízení.

Kdo ze společného vzdělávání profituje a jak?

Společné vzdělávání přináší prokazatelné výhody všem dětem. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami v inkluzivních třídách vykazují významně lepší sociální chování než jejich vrstevníci v oddělených školách. Při vhodné podpoře dosahují stejných nebo dokonce lepších studijních výsledků, přičemž tyto pozitivní efekty přetrvávají v dalším vzdělávání a po celý život. Zásadní je zjištění, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávané ve společných třídách mají dvakrát vyšší pravděpodobnost pokračování v postsekundárním vzdělávání než ty v segregovaném vzdělávání.

A co děti bez speciálních potřeb?

81 procent studií prokázalo, že společné vzdělávání má pozitivní nebo neutrální dopad na jejich vzdělávací výsledky. V inkluzivním prostředí rozvíjejí empatii, toleranci a sociální dovednosti nezbytné pro život v rozmanité společnosti. Současná česká data po 20 letech inkluzivních opatření jasně ukazují: děti nejsou "hloupější", naopak si udržují srovnatelné výsledky v národních i mezinárodních testech. Neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že společné vzdělávání vede ke zhoršení akademických výsledků nebo sociálních dovedností.

Ekonomická realita: co by stálo zrušení inkluze?

Zrušení společného vzdělávání by český stát stálo miliardy korun navíc. Vzdělávání ve speciální škole je třikrát dražší než v běžné. Pokud by stát chtěl přesunout polovinu žáků s handicapem (50 tisíc) z běžných do speciálních škol, musel by ročně jen na provoz vydat cca 10 miliard korun navíc. Další desítky miliard by stála výstavba školních budov. Aktuálně je 460 základních škol se speciálními třídami (číslo zahrnuje i běžné školy se speciálními třídami), ve kterých se vzdělává 29 tisíc žáků a jejich kapacity jsou naplněné, o místa se někde dokonce losuje. Nově postavených škol by muselo být dvakrát tolik co je k dispozici dnes.

Dlouhodobé ekonomické dopady by byly ještě vyšší. Každý žák, který dokončí střední školu, odvede do veřejných rozpočtů o 2,3 až 2,8 milionu korun více než člověk pouze se základním vzděláním. Oddělením dětí do speciálního školství bychom snížili jejich šance na vyšší vzdělání a česká společnost by přišla o jejich potenciál. Naopak, drobné zlepšení nejslabších žáků by z dlouhodobého hlediska do státního rozpočtu přineslo 18 miliard korun ročně navíc.

Co učitelé skutečně potřebují?

Úspěšné společné vzdělávání vyžaduje systematickou podporu pedagogů a s tím spojené investice do školského systému. Učitelé potřebují metodickou podporu v pedagogické diagnostice a diferenciované výuce, kvalifikované asistenty pedagoga (dnes jich je v základních školách téměř 19 tisíc), multidisciplinární týmy odborníků, kteří jim pomohou v podpoře konkrétních žáků a účinné přístupy k podpoře duševního zdraví a managementu chování žáků. Pomoci může také snížení administrativy a počtu žáků ve třídách tam, kde jsou na maximu. S ohledem na demografický vývoj budou nicméně počty žáků klesat ve většině regionů ČR.

Často kritizované výdaje na asistenty pedagoga v běžných školách v řádu jednotek miliard se tak státu po všech stránkách vyplácí. Zajištění učitelů a speciálních pedagogů do speciálních škol a tříd by bylo násobně dražší, a hlavně není je kde brát. 

Nehledě na negativní společenské dopady, které by segregace měla. Investice do inkluzivního vzdělávání se mnohonásobně vrátí v podobě vzdělanější a soudržnější společnosti. Společné vzdělávání není o ideologii, ale o pragmatických řešeních založených na ověřené praxi. Je čas přestat mluvit o tom, zda společné vzdělávání chceme, a začít jednat podle toho, co je pro školy již 20 let realitou. Před volbami je pro všechny politiky školství prioritou, zda to tak ve skutečnosti je, se ukáže teprve ve státním rozpočtu.