Prevence násilí by měla být součástí vzdělávání. Je to pořád téma, o kterém málo mluvíme.

Prevence násilí by měla být součástí vzdělávání. Je to pořád téma, o kterém málo mluvíme.

Rozhovor s psycholožkou Barborou Jakobsen o preventivním programu: Blízké vztahy bez násilí. Odhaluje, proč je důležité věnovat pozornost prevenci násilí v partnerských vztazích u teenagerů. A jak mladé lidi podpořit, aby se podíleli na zastavení násilí v blízkých vztazích.

V rámci společného projektu jste intenzivně spolupracovala na tvorbě inovativního preventivního programu s názvem Blízké vztahy bez násilí. Proč se zaměřuje právě na cílovou skupinu teenagerů od 13 let?

Teenageři začínají chodit na rande a navazují první vztahy, ve kterých se často vyskytuje násilí. Pokud chceme, aby se mu dokázali bránit, potřebují mít zdravé postoje a vědomosti o násilí. Jinak může násilí pokračovat a šířit se do dalších vztahů.

Preventivní program vychází z Norské praxe, jaké je tamní zkušenost s podobným programem?

80 procent učitelů a učitelek v Norsku uvádí, že se cítí kompetentní o násilí s dětmi a dospívajícími mluvit poté, co se seznámilo s programem. Před tím to bylo jen 15 procent. Všechny oslovené děti a teenageři říkají, že chtějí, aby se o násilí ve škole učilo a aby mohli taková témata diskutovat.

Co bylo hlavním cílem, když program vznikal, proč jste přistoupili k využití filmu Všude dobře, doma nejlíp?

Hlavním cílem je pro nás formovat zdravé postoje dětí a teenagerů, aby byli schopni násilí rozeznat, chránit se před ním, nebo požádat o pomoc, pokud se násilí začali dopouštět. Můžeme tak nové generace podpořit, aby se podíleli na zastavení násilí v blízkých vztazích. Film využíváme proto, že víme, že pokud chceme formovat postoje, potřebujeme mladé lidi emočně oslovit a dát jim prostor pro reflexi a diskusi. Film vzbuzuje pocity a otevírá práci s tématem.

Podobně postavený program prevence násilí - tedy s využitím filmu ZUŘIVEC - existuje i pro mladší děti. Jaký je rozdíl v tom, když téma chceme otevřít se starší věkovou skupinou?  

Mladší děti potřebují znát násilí z pohledu dítěte a film Zuřivec nám ukazuje, jaké je násilí pro pětiletého chlapce. Starší ale potřebují vědět více o partnerských vztazích, protože zažívají první zamilování a navazují první vztahy. Zároveň se svěřují hlavně vrstevníkům. My si přejeme, aby když se někdo svěří kamarádovi nebo kamarádce s tím, že dal své holce facku, nebo když se holka svěří, že jí kluk kontroluje a vyhrožuje, tak budou teenageři vědět, že jde o násilí, že to není v pořádku, a že je možné s tím něco dělat.

Co všechno může mít vliv na to, jak si představujeme partnerský vztah? Platí, že si do partnerských vztahů neseme vzorce chování, které známe z vlastní rodiny, jak to ukazuje film Všude dobře, doma nejlíp? 

Naše postoje k násilí jsou formovány tím, co jsme zažívali v rodině, jaké máme zkušenosti s násilím, s tím, jak se k násilí staví společnost a jaké máme vědomosti. Pokud dítě vyrůstá v rodině, kde je násilí, je větší riziko, že bude násilí vystaveno nebo se ho bude dopouštět v dospělosti. Souvisí to také s rizikem horšího psychického i fyzického zdraví, rizikového chování a dalších problémů v dospělosti. Pokud zanedbáváme osvětu, jsou postoje dětí formovány tím, co zažívají doma, a tím, co se dozvídají například ze sociálních sítí, videoher a pornografie.

Období dospívání v sobě přirozeně nese i nejistotu, objevování nových pocitů, možná i neochotu bavit se o některých tématech s dospělými. Jak program pomáhá tomu, aby teenageři dokázali diskutovat o navazování partnerských vztahů? 

Pomáhá nám s nimi téma otevírat. Program nám dává kompetence a také možnost si téma násilí zreflektovat. Součástí je příručka, jak program provést, jak diskutovat a jak reagovat na dotazy mladých. Tím, že pak s nimi o násilí mluvíme, dodává teenagerům důvěru v nás a v to, že s námi o náročných věcech mohou diskutovat a také že si mohou říct o pomoc.

Jaké jsou hlavní varovné signály, na které by teenageři a jejich okolí měli být pozorní, pokud jde o možné projevy násilí v blízkých vztazích?

Cílem není zjišťovat, kdo může být násilí vystaven, ale vědět, co dělat, pokud se sám násilí dopouštím nebo ho zažívám v partnerském vztahu nebo v rodině a také si utvořit postoj, že násilí ubližuje a není v pořádku. Díky tomu pak mohou teenageři podpořit své kamarády nebo kamarádky, pokud se jim svěří, a mohou přispět k tomu, že se násilí nebude dál šířit. Pomáhá také pochopit, jak násilí ovlivňuje celou rodinu a společnost.

Jaký je význam prevence násilí v blízkých vztazích pro celou společnost? A měla by být v Česku prevence násilí součást vzdělávání?

Díky prevenci přispíváme k tomu, že mohou vyrůstat nové generace bez násilí. Násilí má pro společnost obrovské negativní dopady. Především na zdraví lidí a ekonomiku, proto by měla být prevence násilí součástí vzdělávání. Zároveň je to pořád téma, o kterém málo mluvíme.

Barbora Jakobsen

je klinická psycholožka, která od roku 2008 žije a profesně působí v Norsku. Pracovala na psychiatrické poliklinice a klinice adiktologie. Specializuje se na násilí v blízkých vztazích a od roku 2011 vede centrum ATV (Alternativa k násilí) v Tromsø. Působí jako psychoterapeutka, provádí školení a supervize a v ATV zodpovídá za spolupráci na projektech v ČR, například s Úřadem vlády, v rámci kterých vyšla publikace Násilí je možné zastavit a rozšířil se film Zuřivec.