How to manage challenging behaviour at children's camps: practical tips for leaders

Blíží se prázdniny a s nimi i táborová sezóna. Pro mnoho z vás, kteří se chystáte vést dětské tábory nebo příměstské aktivity, to znamená nová dobrodružství, ale také zodpovědnost za vytvoření prostředí, kde se všechny děti budou cítit bezpečně a přijímaně. Co když to ale nepoběží všechno tak hladce? Jak například reagovat, když se dítě chová nepředvídatelně?

Představte si tuto situaci: Martina je vyčerpaná po celodenním výletu. Má žízeň a hlad, ale do tábořiště se dostanete nejdřív za půl hodiny. Před strmým kopcem najednou mrskne prázdnou lahví po Frantovi, začne se vztekat a odmítá jít dál. Nebo Lenka, která je na táboře poprvé - při skupinové aktivitě v lese se bojí, a když má splnit úkol, začne utíkat zpátky do tábořiště.

Možná vás překvapí, jak často se s podobnými situacemi setkáte. Děti přicházejí na tábory se svými zážitky, nadšením, ale i strachem. Někdy nesou neviditelnou zátěž z domova nebo ze školy, nebo jsou si jen nejistí v novém prostředí.

Náročné chování jako signál

Klíčové je pochopit jednu věc: děti se chovají dobře, pokud je to v jejich silách. Když dítě "zlobí", není to proto, že by nám to dělalo naschvál, ale protože to v dané situaci jinak neumí. Náročné chování je signál - dítě nám něco sděluje o tom, co prožívá. Vždy existuje důvod, proč se děti chovají způsobem, který nás jako rodiče, učitele či táborové vedoucí může vytáčet. Pokud porozumíme příčinám tohoto chování, můžeme  těmto dětem pomoci pochopit, co se v nich děje, a tomuto chování snáze předcházet.

Tři patra chování

Pro lepší pochopení si můžeme chování dětí představit jako třípatrovou budovu:

První patro - tělo: Základní potřeby jako hlad, žízeň, únava, vedro nebo chlad. Když nejsou tyto potřeby uspokojené, dítě se cítí ohrožené a jedná impulzivně.

Druhé patro - emoce a vztahy: Zde sídlí naše potřeba důvěryhodného vztahu a přijetí, ale také strach, nejistota a potřeba pozornosti. Odehrávají se tu konflikty i hledání našeho místa ve skupině.

Třetí patro - rozum: Schopnost logicky uvažovat, vědomě regulovat své chování a komunikovat své potřeby. Sem se dostáváme, až když jsou uspokojené potřeby v prvních dvou patrech.

Co když si někdo nese trauma?

Možná si říkáte: „Proč se mám zabývat traumatem, když se to většiny dětí na táboře netýká?" Odpověď je jednoduchá - nikdy nevíte, co si které dítě nese a prožívá. Trauma není vidět. Nemusí být způsobeno jen vážným zanedbáváním nebo násilím, může jít o rozvod rodičů, smrt prarodičů, časté stěhování, dlouhodobou nemoc v rodině, či dokonce jen opakované zkušenosti s neúspěchem ve škole. Značná část dětí s takzvaným komplexním traumatem uniká diagnostice - jsou to prostě "zlobivé" či "problematické" děti, jejichž chování málokdo chápe.

Trauma respektující přístup je jako rampa pro vozíčkáře - pomáhá těm, kteří ji skutečně potřebují, ale usnadňuje život všem, každý z nás ji totiž může v určitém období potřebovat. Když vytvoříte prostředí, které je bezpečné pro nejzranitelnější děti, všechny děti z toho těží: předvídatelnost a struktura pomáhají všem cítit se bezpečně, jasně nastavené hranice dávají jistotu jak plachým, tak hyperaktivním dětem, možnost volby pomáhá lépe zvládat stresové situace, pozornost k základním potřebám zlepšuje náladu celé skupiny a aktivní naslouchání buduje vzájemnou důvěru. Výsledek? Méně konfliktů, více spolupráce a tábor, kde se všichni cítí dobře - včetně vás jako vedoucích.

Desatero pro táborové vedoucí

1. Nastavte pravidla bezpečného prostředí hned na začátku - průběžně je připomínejte a oceňujte jejich dodržování. Oddílová pravidla vytvářejte společně s dětmi, formulujte je pozitivně a vizualizujte kreativně.

2. Řešte konflikty až po zklidnění situace - nejdříve pomozte dítěti ke zklidnění, teprve poté reflektujte náročné chování, řešte jeho příčiny a připomínejte pravidla.

3. Zaveďte schránku důvěry - nekomentujte žertovné vzkazy a zaměřte se na ty, které chtějí skutečně něco řešit.

4. Najděte si čas na individuální rozhovor - pokud nemůžete vy, požádejte kolegu. Každé dítě potřebuje cítit, že ho vidíte.

5. Důvěřujte dítěti - když říká, že mu v některé aktivitě  či skupině není dobře, dejte prostor pro hledání řešení místo přesvědčování.

6. Netlačte na pilu - při neochotě nebo velkém strachu z aktivity respektujte dítě a nehledejte viníka.

7. Připravte náhradní varianty - pro děti, které se nebudou chtít účastnit aktivit. Možnost "úniku" a volby je důležitá.

8. Vytvořte klidné místo - kde se děti mohou v případě potřeby schovat, a dejte jim najevo, že jste tu pro ně. Využívejte antistresové pomůcky.

9. Dbejte na základní potřeby - pravidelně pijte, jezte, regulujte teplotu a odpočívejte. To platí pro děti i pro vás. Nezapomínjete pečovat sami o sebe.

10. Pamatujte na tři kroky regulace: Reguluj (nejdříve zklidněte situaci), Navaž kontakt (ujistěte dítě o bezpečí), Reflektuj (až poté řešte, co se stalo).

Práce s dětmi na táborech je krásná, ale také náročná. Pamatujte si, že když se dítě chová "hrozně", nedělá to naschvál. Vaše trpělivost, porozumění a ochota vidět za chováním potřebu může pro dítě znamenat zlomový okamžik. Vytvořte prostředí, kde se každé dítě cítí bezpečně - a získáte nejen klidnější tábor, ale možná někomu změníte i život.

Krásné prázdniny a úspěšnou táborovou sezonu!