Jak SOFA podporuje sociální pracovníky v mosteckých školách

Na šesti základních školách v Mostě vznikly nové pozice sociálních pracovnic a preventistů. Jejich úkolem je pomáhat dětem, které se potýkají se složitou rodinnou nebo sociální situací, vysokou absencí, rizikovým chováním či obtížemi ve vztazích. SOFA v projektu zajišťuje metodickou podporu: pomáhá novým profesím ukotvit jejich roli ve škole, konzultovat konkrétní případy a propojovat školu s rodinou i místní sítí služeb. Jak taková podpora vypadá v praxi, ukazuje zkušenost sociální pracovnice Lindy Kubicové.

Když Linda Kubicová v září 2025 nastoupila na jednu ze zapojených základních škol v Mostě jako sociální pracovnice, byla to nová situace pro ni i pro školu. Pozice tu předtím nebyla. „Když jsem nastoupila, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Ani paní ředitelka nevěděla, co ode mě očekávat,“ popisuje Kubicová začátky.

První týdny proto věnovala seznamování se školou. Domlouvala se s třídními učitelkami a učiteli, chodila do tříd a představovala se dětem i pedagogickému sboru. Vysvětlovala, s čím se na ni mohou obracet a jak jim může pomoci.

„A pak se to na mě začalo sypat,“ říká. Vyučující začali přicházet s konkrétními situacemi dětí, u kterých cítili, že samotná pedagogická práce nestačí. Někdy šlo o hygienu a péči v rodině, jindy o dlouhodobou absenci, strach z návratu do školy, sebepoškozování, obtíže v kolektivu nebo potřebu nastavit podporu pro dítě s náročným chováním.

Pracovní den sociální pracovnice je podle Kubicové velmi různorodý. Mluví s dětmi, rodinami i vyučujícími, dochází do domácností, doprovází děti a jejich zákonné zástupce do poradenských zařízení, komunikuje s OSPOD, školním poradenským pracovištěm, terapeutkou a dalšími službami. Často je tím, kdo pomáhá všem zapojeným stranám poskládat dohromady celý obraz situace dítěte.

Nová role potřebuje jasné ukotvení

Právě s tím sociální pracovnici od začátku pomáhá metodička SOFA Pavla Beránková. Se školou nejprve řešila, komu má sociální pracovnice pomáhat, jak navázat na už dříve identifikované žáky a žákyně se sociálním znevýhodněním a jak rozdělit kompetence v rámci školního poradenského pracoviště.

Na škole působí také speciální pedagožka, metodik prevence a výchovný poradce. Metodik prevence a výchovný poradce jsou ale zároveň učitelé, proto nemají kapacitu věnovat se sociální situaci dětí a rodin v takové hloubce, jakou mnohé případy vyžadují.

Sociální pracovnice tak nepřichází jako náhrada jiných profesí, ale jako důležitý článek podpůrného systému. Má prostor jít do terénu, mluvit s rodinou, zmapovat souvislosti a pomoci nastavit další kroky.

„Až s pozicí sociální pracovnice se začalo jít do hloubky těch problémů. Není to tak, že by je škola dřív nezachytila. Zachytila. Ale šlo se po povrchu, protože nikdo neměl prostor jít do terénu, za rodinou. Pedagogové na to nemají čas a ani to nemají v popisu práce,“ říká Pavla Beránková.

Metodická podpora: od kompetencí ke konkrétním případům

SOFA v Mostě metodicky podporuje sociální pracovnice a pracovníky napříč zapojenými školami. Jednou měsíčně se společně potkávají, sdílejí zkušenosti a řeší témata, která se v praxi opakují. U nových pracovnic a pracovníků je podpora intenzivnější: Pavla Beránková za Lindou Kubicovou dochází každý týden.

Na začátku šlo hlavně o ukotvení role. Co má sociální pracovnice dělat? Kde začínají a končí její kompetence? Jak se zapojí do školního poradenského pracoviště? Jak má škola poznat, které děti podporu potřebují? Postupně se těžiště přesunulo ke konkrétním případům.

Kubicová s Beránkovou konzultuje, jak mapovat situaci v rodině, jak mluvit s rodiči a dalšími pečujícími osobami, kdy zapojit návazné služby, jak připravit případové setkání a jak nastavit plán podpory dítěte.

„Zaměřujeme se na to, aby lidé ve školách uměli identifikovat děti v sociálním vyloučení i děti v akutním ohrožení. A aby věděli, jaké postupy pak volit,“ popisuje Pavla Beránková.

Když dítě dlouho nechodí do školy

Jedním z případů, které Kubicová řešila, byl žák šesté třídy, říkejme mu Adam. Dlouhodobě nechodil do školy, a když se měl vrátit, měl strach. Sociální pracovnici oslovila třídní učitelka. Po hovoru s chlapcem sociální pracovnice zjistila, že za absencí není jen nechuť do školy, ale také úzkost a další obtíže.

Poté se spojila s jeho matkou, navštívila ji doma a nastavila s ní spolupráci. Společně začali docházet do střediska výchovné péče. Situace se postupně zlepšila a chlapec začal do školy chodit pravidelněji.

Právě v takových situacích se ukazuje, proč je propojení školy, rodiny a dalších služeb zásadní. Samotná informace, že dítě chybí ve škole, nestačí. Je potřeba porozumět tomu, co se děje doma, čeho se dítě bojí, co potřebuje rodina a jakou podporu mohou nabídnout odborné služby.

Když učitelka nemůže být na všechno sama

Další případ se týkal mladšího žáka, říkejme mu Matěj, který má poruchu autistického spektra a výrazné obtíže se zvládáním afektu. Ve vypjatých chvílích křičí, ubližuje si nebo bouchá do lavice. Učitelka má ale ve třídě dalších dvacet dětí.

„V takovém případě samozřejmě zanechá výuku a snaží se ho uklidnit. Když to nejde, snaží se ho uklidnit asistentka,“ popisuje sociální pracovnice.

Sociální pracovnice proto pomohla propojit školu s terapeutkou. Společně s Pavlou Beránkovou a dalšími zapojenými lidmi řešily, co dítěti v náročných chvílích pomáhá, jaké mohou být spouštěče a jak s ním o situaci mluvit mimo samotný afekt. Po několika terapeutických sezeních má následovat případové setkání, kde se domluví konkrétní postup pro školu i rodinu.

„Jedna věc jsou spouštěče, druhá věc je, jak dítěti pomoci. Je důležité nebavit se s ním o tom ve chvíli afektu, ale mimo něj,“ říká Pavla Beránková.

Případová setkání pomáhají sladit všechny kolem dítěte

Případové setkání je jedním z nástrojů, který pomáhá propojit lidi kolem dítěte. U jednoho stolu se mohou potkat zástupci a zástupkyně školy, rodina, OSPOD, doprovodná organizace, asistentka, poradenské zařízení nebo další odbornice a odborníci. Cílem není hledat viníka, ale domluvit se, kdo udělá jaký krok a jak bude vypadat plán podpory.

Protože je Kubicová v roli nová, Pavla Beránková zatím některá setkání facilituje. Současně ale SOFA sociální pracovnice a pracovníky vede k tomu, aby tyto dovednosti postupně získávali sami.

„Sociální pedagogové nebo sociální pracovníci jsou proškolováni jak ve facilitaci, tak v krizové intervenci. Budeme je vést k tomu, aby si případová setkání dokázali navzájem facilitovat,“ vysvětluje Pavla Beránková.

Metodická podpora tak není jen pomocí v jednotlivých kauzách. Jejím cílem je posílit kompetence sociálních pracovnic a pracovníků tak, aby se z nové role ve škole stal dlouhodobě funkční a srozumitelný prvek podpory.

Most: šest škol, tisíce dětí a potřeba propojit školu s terénem

Projekt Sociální a preventivní práce na základních školách v Mostě probíhá od září 2025 do prosince 2027. Zapojeno je šest základních škol, které patří mezi školy nejvíce zatížené sociálním znevýhodněním, vysokou absencí, skrytým záškoláctvím, předčasnými odchody ze vzdělávání nebo náročnou situací rodin.

Projekt se týká téměř poloviny žáků a žákyň základních škol zřizovaných městem Most. Na zapojených školách působí sociální pracovnice a preventisté. Sociální práce se zaměřuje především na dítě a rodinu: pomáhá řešit školní docházku, komunikaci mezi školou a rodinou, sociální situaci, návazné služby nebo plán podpory. Preventivní práce se odehrává zejména ve škole, v jejím okolí a ve veřejném prostoru. Podporuje bezpečné a smysluplné trávení volného času a pomáhá předcházet konfliktům a rizikovému chování.

Důležitým principem projektu je úzká spolupráce školy, rodiny, sociálních služeb, OSPODu, neziskových organizací, poradenských a zdravotnických zařízení i dalších aktérů místní sítě.

SOFA v Mostě navazuje na předchozí zkušenosti z projektu Signály, který se zaměřuje na včasné rozpoznání dětí v těžké situaci. Na Mostecku působí už několik let: podporuje mateřské a základní školy, organizuje multioborová setkání, kazuistické semináře a pomáhá propojovat školy s místní sítí služeb. V novém projektu tuto zkušenost předává právě sociálním pracovnicím a pracovníkům na školách.

Problémy dětí jsou často závažnější, než si lidé mimo školu dokážou představit

Kubicovou po nástupu překvapilo, jak vážné situace některé děti řeší.

„Dřív jsem mnoho let pracovala na Úřadu práce. Překvapilo mě, jak závažné ty problémy jsou. Když člověk nepracuje ve školství, tak si to neuvědomí, nevidí to,“ říká.

Školy přitom narážejí i na limity dostupné odborné péče. V Mostě je podle zkušeností pracovnic velmi obtížné zajistit dětem psychologickou nebo psychiatrickou podporu včas. Čekací lhůty jsou dlouhé a kapacity nedostatečné.

O to důležitější je, aby škola měla někoho, kdo může dítě zachytit včas, zmapovat jeho situaci a propojit rodinu s další pomocí. Sociální pracovnice nemůže nahradit psycholožku, psychologa ani psychiatrii. Může ale být rychlou spojkou mezi dítětem, rodinou, školou a systémem podpory.

Aby na to školy nebyly samy

Příběh Lindy Kubicové ukazuje, že zavést novou pozici do školy nestačí. Aby sociální pracovnice nebo pracovník mohli skutečně pomáhat, potřebují jasně vymezenou roli, důvěru školy, návaznost na další profese a odborné metodické vedení.

To je úloha, kterou v projektu plní SOFA. Pomáhá lidem v sociální práci na mosteckých školách nejen řešit jednotlivé náročné situace, ale také nastavovat systém, ve kterém škola dokáže děti včas zachytit, porozumět jejich potřebám a přizvat k pomoci další aktéry.

„Na začátku jsem se bála, že nebudu mít dost práce,“ vzpomíná sociální pracovnice. Dnes se podle svých slov celý den nezastaví.

Za každým takovým dnem jsou konkrétní děti a rodiny. Některé potřebují pomoci vrátit se do školy. Jiné potřebují bezpečnější prostředí, podporu při zvládání emocí nebo propojení s odbornou službou. A škola potřebuje člověka, který má čas a kompetence jít za hranice třídy – tam, kde často začínají skutečné příčiny školních potíží.